Ateliér Císler Milerová

Jamrtál Plac
Jindřich Traugott



Smíření mostu s údolím

Jamrtál. Jamrtál. Jamrtál. Údolí nářků, údolí slz, údolí smutku. Než se jím stalo, bylo Nuselské údolí idylickým lůnem polí a luk a zahrad a sadů a chmelnic. Přirozená náruč krajinného amfiteátru předurčovala Jamrtál k tomu být místem izolovaným s vlastní historií i mýty, vlastním osudem, místem samotným. Král Karel zvelebil zdejší vinice a údolí přijalo přízvisko viničné – Valis Vinearum. Tím sláva údolí končí, neboť jak jest známo, uvrhl král údolí pod stín hradeb Nového města pražského. Od těch dob, v sevření mezi Vyšehradem a Karlovem, nebývalo v údolí veselo a nic tu nemělo dlouhého trvání, ani trosky ne. V devatenáctém století se trosky staly z hradeb. Jamrtál ožívá. Průmysl zaplavuje údolí a žádá si výstavbu bytů, která se odehraje na ostrově vymezeném železnicí a zregulovaným tokem Botiče. Takto se obraz údolí ustaluje. Na izolovanou kompaktní kapsli činžovních domů v centru údolí shlíží věnec solitérních dominant. Vyšehrad, Karlov, kostelík na trávníčku, pivovar, fabrika na kokosové koberce, divadlo, škola, později hotel a Pakul. Topografický kód generuje novou konfiguraci osídlení. Věštba stále platí. Jamrtál je místem svým. 

V sedmdesátých letech spojil Gottwaldův most Prahu s Brnem. V Jamrtálu to dopadlo jako obvykle – krajinou po bitvě. Výstavba mostu stála údolí dvě uliční fronty. Z bulváru se stal plac. Neutěšené místo pod mostem obsadily automobily. Po půl století tento stav trvá. Přibyla čerpací stanice. 

Most je předmětem fascinace, která jakoby jej vytrhovala z místa. Smutné údolí jako kulisa – podvozek pro jeho slávu. Konotace spojené se dnem údolí jsou natolik silné, že je dnes obtížné představit si most nikoli jako izolovaný klenot, ale jako součást údolí, jako jeho střechu, kolonádu, viadukt. Most je krásný. Most se nezmění. Změnit se může město kolem něj. Změnit se může plac. Může posunout vnímání mostu. Smířit jej s údolím. Může se zachránit.

Tušení příležitosti skryté pod mostem ve slepých štítech pobořených bloků východní strany placu byla iniciací úkolu. Kontakt s místem rozšířil rádius myšlení na celé údolí. Proměna placu se stala krokem, který má ambici potvrdit Jamrtál, jako jedinečnost. Uvolnění středu a definice ohniska v nitru údolí je naplněním koncentrické povahy konfigurace údolí, již zmíněné. Prázdný prostor je příležitostí města prokázat, že v jeho nitru je život. Může selhat, zářit, hybernovat. Myslím, že je dobré, když věci mají možnost se projevit. Ano, chtěl jsem udělat z placu náměstí. Chtěl jsem vytyčit Jamrtál plac.